Příběh z kláštera

Již brzy budete mít možnost vstoupit do kláštera Vdovin úděl. Ač se dle názvu může zdát, že jde o klášter pro ženy, nenechte se zmýlit – jedná se o ryze mužský klášter, který pouze získal svůj název podle vesnice ležící poblíž.

Do zdejšího kláštera byl za trest poslán vévoda Adamar Brangan, aby zde dožil svůj život. A kdo zná Adamara, tuší, že jeho příchodem skončí klidné časy. Když se navíc objeví záhada, kterou je nutné vyřešit, začíná Adamara život v klášteře fascinovat.

Kdo z vás četl drabble sérii, jistě už tuší o jakém příběhu je zde řeč. Tato série bude sloužit jako základní kámen pro příběh Ve stínu klášterních zdí, avšak dojde k určitým změnám (něco málo bude vypuštěno, něco nového přidáno). Mohu však slíbit, že Adamar, tak jak ho znáte a máte rádi, zůstane stejný. Nevěříte? Můžete se přesvědčit na vlastní oči v malé ochutnávce.

***

„Ale no tak, Fabiane, oba moc dobře víme, že králův pokyn hovořil o vévodovi severském,“ pousmál se Adamar a s potěšením pozoroval, jak sebou mnich trhl. „Pamatuji si vaše jméno správně, že?“ dodal ještě.

„Bratře Fabiane,“ podotkl opat klidným hlasem. „Zdejší mnichy budete oslovovat bratře, případně můžete dodat i jejich jméno. Nikdy však nebudete nikoho oslovovat pouze jménem. Vy sám jste rozsudkem krále pozbyl možnosti používat titul vévoda a nadále jste bratrem Adamarem a bude vám projevována stejná úcta jako všem ostatním mnichům. Ve zdejším klášteře nemá nikdo žádná speciální privilegia a všichni jsme si rovni. Rozumíme si, bratře Adamare?“

„Jistě, bratře Calebe,“ neodpustil si Adamar rýpnutí. Opat je však přešel mlčením. Ne však hlavní hospodář.

„Projevujte opatovi náležitou úctu!“ vyprskl naštvaně.

„Vždyť jen plním vyřčené pokyny,“ odpověděl Adamar a předstíral, že se tváří překvapeně.