Nastal adventní čas a my bychom Vám chtěli popřát, aby byl plný klidu a pohody.
Jako první na adventním věnci zapaluje svíci Eillen, která pro Vás připravila krátkou stoslůvku z doby vlády krále Velvrika.
Nikdy nelitovala svého rozhodnutí vstoupit do kláštera. Bylo jí tehdy sedmnáct let a už byla vdovou. Byla stále mladá a tak věděla, že by ji otec znovu provdal. A tomu chtěla zabránit. Milovala Adriana a věděla, že jej nikdy nepřestane milovat.
První roky pro Sofii byli nejtěžší. Zvyklá na královský palác se musela sžít s prostým, leč funkčním klášterem.
Rodina na ni však nezanevřela. Každý rok s prvním sněhem přijela jedna ze sester se svým mužem, který se účastnil dne lovu, aby pomohl nalovit zvěřinu pro klášter. Někdy zůstali i do druhého dne.
Dny prvního sněhu se letos konečně blížily.
Krásné drabblíčko. Moc se omlouvám, že jsem letos žádné nenapsala, nakonec mi myšlenky létaly všude možně, jen ne tam, kde by měly.