Draci, dračí magie:

Existuje sedm dračích rodů, které se odlišují barvou. Dračí rody jsou: rudý, zlatý, modrý, stříbrný, zelený, fialový a černý. Tito draci se mohou jak pářit mezi sebou, kdy z daného partnerství vzejde nový drak s vlastím vědomím, tak mohou dračice snést neoplodněná vejce. Tato vejce jsou poté nabídnuta lidským duším, kterým se dostalo té cti stát se drakem. Teprve až po splynutí lidské duše s dračím tělem uvnitř vejce, dochází k vylíhnutí mladého dráčka.

K vylíhnutí dračích mláďat, která vzniknou spojením lidské duše a dračího těla, dochází pouze na Dračí planetě na stolové hoře. Líhnutí je přítomna Dračí rada sestávající se ze sedmi draků, kdy každý rod je zastoupen jedním. Zajímavostí stolové hory je to, že se jedná o pravidelný sedmihran, kdy každá stěna symbolizuje jeden dračí rod a hora jako taková je ukázkou jednotnosti a snahy vše řešit společně.

Mládě draka (ať již narozeného přímo drakům, či těch s lidskou duší) musí nejdříve projít výcvikem mezi dospělými. Nejprve se učí ovládat své tělo – zde mají výhodu mláďata bez lidské duše – tedy naučit se chodit, ovládat svá křídla a létat. Posléze následuje výuka lovu. Ve chvíli, kdy je dračí mládě schopno bez pomoci přežít po určitou dobu samo, je možné přistoupit k výuce magie. Nejdůležitější pro draky je naučit se měnit svoji velikost. Mohou tedy i v dospělosti vypadat jako malí dráčci nebo narůst do obřích rozměrů. Čím je drak starší, tím déle a bez větších problémů dokáže změněnou podobu udržet. Následuje výuka proměny v člověka. Drak sám nikdy nemůže ovlivnit, jak po změně bude vypadat. Pro draky s lidskou duší je jejich první proměna psychicky velmi náročná. Pamatují si ještě, jak dříve vypadali a nyní jsou někým úplně jiným. Tuto schopnost, ač ji ovládají všichni draci, využívá pouze šest rodů. Černí draci, obecně známí svojí nezávislostí a neochotou se nechat poutat, odmítají přijímat lidskou podobu.

Draci jsou i v lidské podobě rozeznatelní – zůstává jim barva vlasů podle příslušnosti k jejich rodu. Jedinou výjimkou jsou draci zlatí. Jen tento rod si dokázal zachovat veškeré vědomosti a jsou proto schopni při přeměně v člověka změnit i barvu vlasů. Nedělají to však neustále – důvodem je, že se nechtějí povyšovat nad ostatní dračí rody. Tuto „výhodu“ používají pouze, když je to nezbytně nutné.

Ostatní magické schopnosti draci objevují postupně sami. Nikdo je nenutí svoji moc používat, ani si své znalosti prohlubovat. Draci jsou však ctižádostiví a většinou sami zkoušejí, kam až jejich moc sahá. Samozřejmostí je, že jsou omezeni vlastními silami, které nejsou neomezené. Pokud drak dlouhodobě přepíná své síly, může se stát, že neodhadne, kolik je jich třeba na provedení magie a na následky vyčerpání zemře.

Mladí draci, ač jsou všichni podrobeni výcviku, učí se vždy se svým rodem. Každý z rodů má na Dračí planetě své místo, kde probíhá výcvik a kam se draci vrací i v dospělosti, chtějí-li si odpočinout. Rudí draci mají své místo u aktivní sopky, která neustále chrlí lávu. Modří nalezli své místo na ostrově uprostřed moře. Zelení si za své místo vybrali hustý prales. Stříbrní obývají ledové pláně se zamrzlým vodopádem. Fialoví obývají komplex pískovcových skal plných jeskyní. Zlatí si vytvořili repliku Dračího chrámu, která slouží jako knihovna, kde uchovávají veškeré získané vědomosti, aby nikdy neupadly v zapomnění. Černí, jak už jednou bylo zmíněno, si nejvíce váží své nezávislosti. Odmítají tedy mít své místo na Dračí planetě a za své místo si vyvolili dvojhvězdu v blízkosti Dračí planety.

Jelikož si zlatí draci nejvíce cení vědomostí a současně se jejich potomci rodí s pamětí veškerých předků, je to právě tento rod, kterému se rodí nejvíce mladých z přímého spojení dvou draků. Stává se však, že i zlaté dračice kladou neoplodněná vejce – ne vždy totiž najdou vhodného partnera. Opakem jsou černí draci, kteří svoji nezávislost dávají najevo i tím, že se odmítají společně pářit. Jejich rod je pro změnu znám tím, že dračice kladou převážně neoplodněná vejce. I zde jsou však výjimky. Ač to nebývá časté, stává se, že k sobě dva draci najdou zalíbení. Nejedná se však o svazek na celý život, pouze o touhu se spářit. Zbylé rody nejsou takto vyhraněny a podíl draků narozených z oplodněných a neoplodněných vajec je přibližně půl na půl.

Jak již bylo zmíněno, draci mají vlastní Dračí chrám, který je též na Dračí planetě. Chrám oplývá vlastní magií. Ve chvíli, kdy drak vstoupí do chrámu, bere na sebe lidskou podobu. A to i ve chvíli, kdy jako drak touto schopností neoplývá. V chrámu mohou draci žádat o své právo – schopnost, kterou jim chrám přidělí a se kterou mohou disponovat podle vlastního uvážení. Žádný z draků netuší, jaké právo získá. O právo může žádat každý drak. Dle dohody dračí rady o své právo žádají draci až poté, co projdou výcvikem. Není to však podmínka. Pokud by do chrámu vešlo mládě draka a požádalo o své právo, bude mu přiděleno. Není také povinností o právo žádat.

Víra v draky:

V království – jak Aldormském, tak Tristenolském – je šest hlavních dračích chrámů. Chrámy jsou mocensky na stejné úrovni – žádný se nevyvyšuje. Černí draci jsou jediní, kteří odmítají mít chrám. Hlavní kněz černých draků cestuje celoročně mezi ostatními chrámy a funguje tedy jako jakási spojka přenášející informace, současně zastává soudcovskou funkci – důvodem je jeho nestrannost. Řešit však může pouze spory mezi chrámy.

Dračí ústa:

– oficiální titul hlavních sedmi kněží. Pouze s těmito kněžími komunikují draci – proto také ví, koho mají aktuálně žádat o požehnání při svatbách. Komunikace probíhá zřejmě ve snech, kdy se kněžím zjeví jména draků.

Co pro lid symbolizují ve víře barvy draků?

Rudá – obrana, válka, láska, vášeň  – chrám se nachází v Dramonském vévodství

Zlatá – moudrost – chrám se nachází v královské oblasti Telmir

Modrá – obchod, cestování – chrám se nachází v Simetském vévodství

Stříbrná – zdraví, rodina – chrám se nachází v Tolluském vévodství

Zelená – úroda, lov, počasí –  chrám se nachází v Dalmainském vévodství

Fialová – řemesla, umění – chrám se nachází v Severním vévodství

Černá – soudnictví – na jejich barvu se přísahá při soudním přelíčení; jsou nestranní, nemají vlastní chrám

Patronát draků – aneb co která barva zaštituje:

Rudá – patroni válečníků, ale i zamilovaných a milenců – jejich symbol je nad vstupem do kasáren

Zlatá – patroni učitelů, knihovníků a archivářů – jejich symbol je nad vstupem do škol, knihoven, archivů

Modrá – patroni obchodníků a s tím spojených cestovatelů – jejich symbol je nad vstupem do obchodů, bohatí měšťané umisťují jejich symbol na dveře kočárů

Stříbrná – patroni léčitelů a kořenářek – jejich symbol je nad vstupem do lazaretů, kořenářky nosí stříbrný přívěšek na krku

Zelená – patroni lovců, chovatelů a zemědělců – jejich symbol je nad vstupem do sýpek a stájí

Fialová – patroni řemeslníků a umělců – jejich symbol je nad vstupem do dílen

Černá – patroni soudců a kočovníků (tak jako černí draci, ani oni nechtějí být vázáni na jedno místo) – jejich symbol se nikde nezvěčňuje, jelikož by to představovalo upoutání na jedno místo

Hlavní chrám:

Za kazatelnou stojí rozestavěné sochy všech sedmi draků v barevném provedení. Sochy jsou postavené do půlkruhu, přičemž v popředí je ten drak, jehož barvu v chrámu uctívají (pořadí barev fialová, červená, zlatá, stříbrná, zelená, modrá, černá – tedy v tomto případě je stříbrný drak v popředí – je to tedy chrám stříbrných. Jelikož černí draci nemají svůj chrám, jejich socha není nikdy v popředí

Mše v klášterech, chrámech a kostelích:

–          Při svítání
– Vítání nového dne: bezpodmínečně se musí všichni kněží (zdraví) dostavit na obřad; v přední části mohou být pouze kněží, zadní je otevřena veřejnosti
– okno na východ, obřad začíná ve chvíli, kdy první paprsky prostoupí oknem

–          V poledne
– Mše pro veřejnost, pro kněze není povinná, chodí pouze, když nemají své vlastní povinnosti

–          Večerní
– Poděkování za celý den: podmínky jako ranní

Průběh mše:

–          Ranní obřad začíná vyprávěním legendy o posvátném ohni

–          Oheň je v tlamě hlavní sochy draka. Zapaluje se zezadu, tak aby nebyl vidět kněz, který to od lampičky napálí.

–          Po legendě přichází kázání na volné téma, poté společná modlitba, po které prochází kněz s hořícím dřívkem, od kterého si lidé za úplatu mohou napálit svíce či lampičky.  Bohatí dostanu možnost dostat od kněze olej do lampičky, kterou si buď mohou přinést, či v chrámu zakoupit. Chudí si kupují svíčku, u které hrozí, že jim venku hned může zhasnout. Nové zapálení zhaslé svíce však znamená, že musí opětovně zaplatit poplatek.

–          Mše končí ve chvíli, kdy kněz vhodí napálené dřívko do dračí tlamy

–          Večer se oheň zháší (tajně se nejdříve napálí z ohně olejová lampa, kterou kněží hlídají po celou noc, aby nikdy nevyhasla)