Barbora „Lomeril“ Žampachová

Něco o autorce: Kdysi dávno (ještě dřív, než si sama pamatuje) ji někdo dal do ruky knihu a netušil, co tím způsobí. Ten někdo toho brzy litoval, když se pořád dokola dožadovala, aby jí četli Dumba, a vztekala se, když ho četli špatně. Od toho už chyběl jen krůček k tomu, aby si důvěrně známé příběhy začala přehrávat s panenkami a plyšáky a odtud už moc nechybělo ke chvíli, kdy si příběhy začala upravovat k obrazu svému. Výsledek můžete vidět sami… A poučení z tohoto příběhu? Dobře rozvažte, než dáte dítěti knihu. Mohlo by začít myslet. Nebo hůř, samo psát.

Říká o sobě: Když mě nepotkáte u statistických analýz zvířecího chování a psaní vědeckých článku, potkáte mě v zeleném oblečení někde v lese, obklopenou velkými černými psy. Když mě nepotkáte v lese, uvidíte mě hádat se do krve o správnou odpověď na poslední otázku v Hospodském kvízu. Když mě nenajdete v hospodě, může se stát, že jsem v tělocvičně a zabývám se japonským bojovým uměním iaido. Ale ať už jsem kdekoliv a podnikám cokoliv, můžete si být jisti, že v mojí hlavě běží zároveň několik námětů na příběhy, v duchu protáčím oči v sloup nad tím, co zase Karol nebo Ryko provedli, nebo uvažuji, jak objasnit vztahy mezi Rebekou a Fionou, aniž bych musela příliš odbíhat od hlavního vyprávění. Protože všechno ostatní je něco, co dělám – psaní příběhů je něco, co jsem.

Její motto: Špatné a dobré počasí neexistuje, je jenom špatné a dobré oblečení. (Finské přísloví) – Ale! – Vždycky se najdou Eskymáci, kteří pro obyvatele Konga vypracují pokyny, jak si vést v období tropických veder. (S.J.Lec)

Webové stránky: lomeril.cz; barka.blog.cz

Napište autorce: